Jak vyrobit dřevěné dildo: náš kompletní průvodce z dílny

Tohle je průvodce, kterého bychom si sami přáli mít, když jsme soustružili své první dřevěné dildo. Je to celý postup tak, jak ho děláme v naší dílně: stejné kroky, jaké jsme používali, když jsme dilda vyráběli jako Raw Love Studio, a stejné, jaké stojí za každým návrhem Wooden Dildo Co. Ať už si to chcete vyzkoušet sami, nebo jen chcete před nákupem pochopit, co se do jednoho kousku vkládá, takhle se to doopravdy dělá.

Jedna věc na úvod: vyrobit dřevěné dildo není těžké, ale vyrobit ho tak, aby bylo bezpečné pro tělo, neodpouští chyby. Většina kroků níže existuje proto, aby se kůže dotýkala jen hladká, souvislá a plně vytvrzená povrchová úprava. Pokud někde zkrátíte cestu, bývá to obvykle právě tady.

Než začnete: bezpečnost, dvakrát

V tomto průvodci jde o dva druhy bezpečnosti: o tu vaši u soustruhu a o bezpečnost toho, kdo bude kousek nakonec používat.

U soustruhu vždy pracujeme s:

• Celoobličejovým štítem. Polotovar se může rozštípnout nebo vyletět z hrotů, zvlášť ve fázi hrubování.
• Odsáváním prachu a pořádným respirátorem. Jemný prach z broušení ohrožuje plíce a několik dřev, která máme rádi (mimo jiné padouk a eben), je známými senzibilizátory. Opakovaná expozice může vyvolat kožní nebo dýchací reakce.
• Žádnými volnými rukávy, šperky ani rozpuštěnými dlouhými vlasy v blízkosti rotujícího obrobku.
• Rozumnými otáčkami. U nevyváženého polotovaru začněte pomalu a zrychlete až tehdy, když je vyvážený a kulatý.

Pro koncového uživatele platí jednoduché pravidlo: pokud se na povrchovou úpravu nemůžete plně spolehnout, kousek se nepoužívá. Dřevěné dildo je bezpečné pro tělo jen díky svému zapečetění. Holé nebo špatně zapečetěné dřevo je porézní a nedá se spolehlivě vyčistit.

Nástroje a materiály

Nepotřebujete obří dílnu. Tohle považujeme za základ:

• Soustruh na dřevo. Midi soustruh bohatě stačí, kousky jsou malé.
• Vřetenová dlátka a hrubovací vřetenové dláto na tvarování a k tomu upichovací nůž na kalibrační zápichy a upíchnutí. Šikmé dláto se hodí na čisté dokončovací řezy, pokud s ním umíte zacházet.
• Měřidla. Vnější odpichovátko nebo digitální posuvné měřítko na průběžnou kontrolu průměrů.
• Šablonu v měřítku 1 : 1 vašeho profilu, nakreslenou na kartonu nebo tenké překližce.
• Brusné materiály v celé řadě zrnitostí, zhruba od 120 až po 1000 a jemnější.
• Doloženou povrchovou úpravu bezpečnou pro tělo (víc níže) a čisté štětce nebo nežmolkující hadříky na její nanášení.
• Dobré světlo, včetně nízko postavené lampy, kterou můžete natočit šikmo přes obrobek, aby ukázala škrábance.

Krok 1: Nejdřív navrhněte kousek na papíře

Nový návrh nikdy nezačínáme u soustruhu. Začínáme výkresem ve skutečné velikosti, protože o tom, jestli bude kousek pohodlný a bezpečný, rozhodují rozměry dávno předtím, než přijde na řadu dřevo.

Určete čtyři čísla:

1. Celková délka: celý kousek včetně základny.
2. Využitelná délka: část určená k zavedení, od špičky až po místo, kde krček přechází v základnu.
3. Maximální průměr: nejširší místo dříku. Pro pohodlí je důležitější než délka.
4. Šířka základny: musí být jasně širší než dřík. Viz Proč je důležitá rozšířená základna.

Pro představu, takové rozměry má našich pět návrhů:

Návrh	Celková	Využitelná	Max. Ø	Základna
Dawn	6,75” (17 cm)	5,5” (14 cm)	1,35” (3,4 cm)	1,9” (4,8 cm)
Halo	7,0” (18 cm)	5,75” (14,5 cm)	1,4” (3,5 cm)	2,0” (5,1 cm)
Nocturne	7,25” (18,4 cm)	5,9” (15 cm)	1,55” (3,9 cm)	2,15” (5,5 cm)
Arc	7,5” (19 cm)	6,0” (15 cm)	1,5” (3,8 cm)	2,1” (5,3 cm)
Ember	7,75” (19,7 cm)	6,25” (16 cm)	1,6” (4,1 cm)	2,2” (5,6 cm)

Nakreslete profil ve skutečné velikosti, v pravidelných rozestupech na něm vyznačte průměry a vyřízněte šablonu. Z vyznačených průměrů se později stanou vaše nastavení měřidla.

Krok 2: Vyberte a připravte polotovar

Polotovar rozhoduje o tom, jestli kousek vydrží. Naše pravidla:

• Husté, stabilní tvrdé dřevo. Pro začátek jsou nejvstřícnější ořech a javor. Viz Nejlepší dřeva pro dřevěná dilda.
• Pořádně vysušené. Mokré nebo jen částečně vysušené dřevo po dokončení pracuje a praská, a tím se poruší zapečetění.
• Rovná vlákna po celé délce. Vlákna musí vést od základny až ke špičce. Viz Směr vláken a pevnost konstrukce.
• Žádné vady. Vyřazujeme každý polotovar s trhlinkami, suky, dření nebo kruhovou trhlinou kdekoli poblíž dříku nebo krčku.

Polotovar nařežte do čtvercového průřezu o něco většího, než je průměr základny, a delší, než je celková délka, aby na obou koncích zůstal odpad pro hroty a pro upíchnutí. Středy na obou čelech vyznačte úhlopříčkami a čela pečlivě prohlédněte. Často se v nich skrývají drobné praskliny.

Krok 3: Upněte ho a osoustružte do válce

Polotovar upněte mezi hroty základnou na straně vřeteníku (unášecí strana) a špičkou směrem ke koníku. Nejsilnější a nejpevnější část kousku tak zůstane u unášeče.

Začněte na nízkých otáčkách a hrubovacím vřetenovým dlátem srážejte hrany, dokud z polotovaru nebude čistý válec. Jakmile je kulatý a vyvážený, můžete otáčky zvýšit. Zastavte se a prohlédněte si odkryté dřevo: právě teď se často ukážou skryté trhlinky nebo měkká místa. Pokud něco nevypadá dobře, je to nejlevnější okamžik, kdy polotovar vyhodit.

Krok 4: Nastavte klíčové průměry

Se šablonou vedle obrobku vyznačte za chodu soustruhu tužkou klíčová místa: základnu, krček, nejširší místo dříku, případnou baňku nebo žalud a špičku.

Pak upichovacím nožem a měřidlem vyřízněte na každém místě kalibrační zápich až na průměr z výkresu (plus kousek navíc na broušení). Tyto zápichy jsou vaše mapa. Všechno, co tvarujete dál, je jen plynule propojuje.

Krok 5: Vytvarujte dřík

Přejděte na vřetenové dláto a tvarujte mezi kalibračními zápichy, vždy „z kopce“ (od většího průměru k menšímu), abyste řezali po vláknech a nezvedali je. Lehké řezy ostrým nástrojem zanechají čistší povrch, a tedy méně broušení později.

Profil průběžně porovnávejte se šablonou. Nejdůležitější jsou přechody: ze základny do krčku, z krčku do dříku a do případné baňky nebo žaludu. Hladký, pozvolný přechod je pohodlnější i pevnější než náhlý stupeň.

Zakřivené návrhy: soustruh otáčí obrobkem kolem jediné přímé osy, takže vytváří jen rovné, kulaté tvary. Křivka jako u našich Arc nebo Ember musí vzniknout jinak: buď soustružením na excentrických hrotech, nebo osoustružením profilu a následným ručním vytvarováním ohybu mimo soustruh. V obou případech musí být polotovar dost velký, aby celá křivka zůstala v rovných vláknech. Nikdy neohýbejte dřík napříč vlákny.

Krok 6: Žalud a špička

Špička má být úplně zaoblená, bez hrotu a bez plochého místa. Pokud má návrh výrazný žalud, jako náš Nocturne, tvarujte lem lehkými, opatrnými řezy. Hustá dřeva jako eben jsou na ostrých hranách křehká, proto každou hranu lehce zaoblujeme. Nesmí tam být nic, co by mohlo zachytávat nebo působit ostře.

Na straně koníku nechte trochu odpadu, aby otočný hrot neotlačil špičku. Ten začistíte nakonec.

Krok 7: Základna

Rozšíření od krčku až do plné šířky základny vytvarujte plynulou křivkou. Hranu základny výrazně zaoblete. Pak na straně vřeteníku nechte úzký čep z odpadu na pozdější upíchnutí a dbejte na to, aby spodní strana vyšla rovná nebo velmi mírně vydutá dovnitř, aby kousek stál rovně a neviklal se.

Krok 8: Brušte na soustruhu, a pořádně

Tohle je krok, který odděluje bezpečný kousek od pouze hezkého. Napsali jsme o tom celý článek (Broušení: krok, který většina vynechává), ale tady je zkrácená verze:

1. Snižte otáčky soustruhu, aby brusivo dřevo nezahřívalo. Teplo způsobuje povrchové trhlinky, zvlášť u hustých nebo olejnatých dřev.
2. Projděte všechny zrnitosti, bez skoků: 120, 180, 240, 320, 400, 600, 800, 1000 a u nejhustších dřev ještě jemnější.
3. Na každé zrnitosti brušte, dokud nezmizí všechny škrábance z předchozí. Kontrolujte při zastaveném soustruhu s nízkým světlem dopadajícím šikmo přes povrch.
4. V každé fázi zastavte soustruh a brušte po vláknech, abyste odstranili kruhové škrábance, které broušení na rotujícím soustruhu zanechává.
5. Po středních zrnitostech zvedněte vlákno: otřete povrch vlhkým hadříkem, nechte ho uschnout a vlákna, která se zvednou, obruste.
6. Mezi zrnitostmi odstraňte prach, aby hrubé zrno nepoškrábalo jemnější fáze.

Až budete hotovi, mělo by holé dřevo už teď působit skoro jako sklo.

Krok 9: Upíchnutí a dokončení základny

Upíchněte kousek na straně vřeteníku tak, aby spodní strana základny zůstala mírně vydutá nebo dokonale rovná. Pak spodní stranu ručně vybruste stejnou řadou zrnitostí a začistěte špičku v místě, kde byl otočný hrot. Každý povrch dostane stejnou péči, včetně míst, na která „nikdo nesahá“.

Krok 10: Zapečetění

Povrchová úprava je to, co dělá dřevěné dildo bezpečným pro tělo, proto jsme tady nejpřísnější. Platí tu všechno z článku Povrchové úpravy bezpečné pro tělo. Ve zkratce:

• Použijte povrchovou úpravu, která po vytvrzení vytvoří tvrdý, souvislý, neporézní film a kterou výrobce dokládá jako bezpečnou pro kontakt s potravinami nebo kůží po úplném vytvrzení.
• Nepoužívejte úpravy čistě olejové ani čistě voskové. Vsáknou se a póry nechají otevřené, takže nic nezapečetí.
• Připravte povrch: odstraňte každou stopu prachu. U přirozeně olejnatých dřev jako oliva se řiďte pokyny výrobce povrchové úpravy k přípravě povrchu, aby nátěr pořádně přilnul.
• Naneste několik tenkých vrstev místo jedné silné. Tenké vrstvy vytvrzují rovnoměrněji a nestékají ani se nehromadí.
• Mezi vrstvami lehce vyrovnejte velmi jemným brusivem, jakmile každá vrstva ztvrdne, a před další vrstvou odstraňte prach.
• Pokryjte všechno: špičku, dřík, rozšíření, hranu základny i spodní stranu.

Nechte kousek schnout postavený na základně nebo podepřený tak, aby se čerstvý povrch ničeho nedotýkal.

Krok 11: Nechte ho úplně vytvrdit, ne jen uschnout

„Suché na dotek“ neznamená „vytvrzené“. Mnoho povrchových úprav působí suše během několika hodin, ale tvrdne ještě dny nebo týdny. Dodržte plnou dobu vytvrzení, kterou výrobce uvádí pro konkrétní produkt, a berte ji jako minimum.

Jak to posuzujeme my:

• Žádný zápach, ani když kousek zahřejete v rukou nebo pod teplou vodou.
• Tvrdý, ne lepkavý. Nehet zatlačený na nenápadném místě nezanechá stopu.

Pokud je jakákoli pochybnost, čeká se.

Krok 12: Zkontrolujte ho před použitím

Každý kousek, který vyrobíme, prochází stejnou závěrečnou kontrolou, při dobrém světle a rukama:

• Žádná slabá místa, zvlášť na špičce, hranách a spodní straně základny.
• Žádné dírky, prachová zrnka, stékance ani bublinky.
• Žádné viditelné praskliny ani trhlinky ve dřevě pod povrchovou úpravou.
• Hladký, rovnoměrný povrch všude, nic, co by zachytávalo o konečky prstů.
• Základna je jasně širší než dřík a stojí stabilně.

Kousek, který v čemkoli z toho neprojde, naši dílnu neopustí.

Chyby, které vidíme nejčastěji

• Začít se dřevem, které není suché, a pak sledovat, jak povrchová úprava po týdnech praská.
• Přeskakování zrnitostí kvůli úspoře času. Hluboké škrábance zůstanou, jen pod lesklou vrstvou.
• Použít olej nebo vosk a tvrdit, že je to zapečetěné.
• Použít kousek dřív, než povrchová úprava vytvrdne.
• Základna jen o málo širší než dřík, nebo vůbec žádná skutečná základna.
• Ignorovat směr vláken u zakřiveného návrhu.

Nebo vám ho vyrobíme my

Vyrobit si vlastní je opravdu uspokojivé a doufáme, že vám tento průvodce pomůže. Pokud byste raději měli kousek vyrobený výše popsaným postupem, našich pět návrhů ručně soustružíme, brousíme, zapečeťujeme a kontrolujeme v naší dílně a každý z nich je jedinečný.